Slované v obrazech a poezii

23. dubna 2018 v 8:23 | Jan Hachran
Vážené dámy, vážení pánové, vážení přátelé!
Dovolte mi, abych vám jako výtvarník představil projekt s názvem Slované v obrazech a poezii, jehož jsem duchovním otcem, a který by měl být zakončen vydáním stejnojmené ilustrované knihy, jež bude dantovským putováním magických ornamentalistů po krajích našich slovanských národů, kdy budu spolu s básníkem Jakubem Křelinou a výtvarníkem Miroslavem Mlynářem jako naši předchůdci z dob národního obrození objevovat střípky lidové kultury, tradic a historie, abychom o ní společně čtenáři předali zprávu v podobě knihy, do níž vtiskneme kousek toho, co při svém obrazném putování uvidíme.

Každý z nás se bude dívat trochu jiným pohledem - někdo okem výtvarníka, jiný okem básníka. Já budu autorem textů a ilustrací, Jakub Křelina autorem básní a Miroslav Mlynář autorem ozdobných iniciál v textu. Nechceme ovšem, aby výsledkem byla encyklopedie nebo historicko - zeměpisné pojednání. Naším cílem je vytvořit čtivý text plný zajímavostí, doplněný ilustracemi a básněmi, které člověka přiblíží až k samé podstatě každého ze slovanských národů. Naší hlavní ideou není oživovat panslavismus 19. století, ale spíše se snažit propagovat a podporovat kulturu a tradice našich zemí, pěstovat úctu k odkazu a hodnotám našich předků a v neposlední řadě též pěstovat slovanské uvědomění jako základ přátelství mezi našimi státy.
Slovanský ornament (symbol projektu; autor: Jan Hachran)
Celou knihu budeme připravovat v podstatě veřejně, kdy uvidíte na webových stránkách i sociálních sítích průběh práce na ilustracích, básních i textech. Kromě toho budeme pro vás pravidelně připravovat zajímavé články o různých tématech, která se Slovanů týkají. Až bude z technického hlediska vše připravené, tak bychom knihu rádi s pomocí crowfundingové kampaně vydali. Budeme moc rádi, pokud nám s tím v průběhu přípravy a poté i samotné kampaně pomůžete (informace jak nás podpořit najdete ZDE - http://www.knihaoslovanech.cz/p/podporte-nas.html).

Webové stránky projektu (česky) - http://www.knihaoslovanech.cz
Webové stránky projektu (anglicky) - http://www.thebookaboutslavs.com
Facebookové stránky projektu - https://www.facebook.com/slovane/
 

Získal jsem třetí cenu mezinárodního výtvarného veletrhu ARTFEST 2017 v kategorii "Kresba"

18. prosince 2017 v 9:50 | Jan Hachran
I v tomto roce jsem se stejně jako v tom předchozím zúčastnil výtvarného veletrhu Artfest v Českých Budějovicích. Opět jsem potkal mnoho svých přátel i poměrně velké množství nových lidí, kteří tvořili téměř polovinu letošních vystavujících. Udělalo mi též obrovskou radost, že jsem zde získal 3. místo v kategorii "Kresba". Děkuji všem moc, organizátorům i návštěvníkům, a jsem velice rád, že se lidem má práce líbí, je to obrovsky silný pocit, který posouvá člověka dopředu. Zvláštní poděkování patří určitě všem organizátorům tohoto úžasného veletrhu, jmenovitě mému kamarádovi a výtvarníkovi Josefu Pepínovi Balkovi.

S úctou a přáním krásného Adventu
Jan Hachran

Jak vznikaly Manžetové knoflíčky se svatým Jiřím a drakem?

29. října 2017 v 21:40 | Jan Hachran
Náš svět je velmi zajímavé a složité místo. Někdy se nám zdá zlý, někdy dobrý, někdy má navrch zlo a někdy dobro. Jisté je, že celá historie lidstva je boj mezi těmito dvěma protikladnými silami. Od počátku věků si tohoto boje všímají i umělci, kteří se ho vždy pokoušeli nějak ztvárnit.

Nápad na tyto knoflíčky se však nezrodil z těchto pohnutek. Důvody byly mnohem pragmatičtější. Jednoho dne jsem já sám hledal na internetu nějaké manžetové knoflíčky, ale nenašel jsem žádné, které by mně úplně vyhovovaly. Hledal jsem dlouho, ale nic jsem nenašel. A najednou mě napadlo, že bych mohl zkusit navrhnout a nechat vyrobit své vlastní. Přemýšlel jsem dlouho o tom, jak by měly vypadat. Základní představu jsem měl, ale neustále nepřicházela inspirace pro hlavní motiv. To se nakonec naprosto nečekaně změnilo, četl jsem si v jedné historické encyklopedii a dostal se až ke kapitole o Ruském impériu, kde byl na první straně vyobrazen historický plakát, který tuším odkazoval na nějaký všeslovanský sjezd v Petrohradě. Byl na něm obrázek svatého Jiří, který bojoval s drakem (svatý Jiří je patronem Moskvy). V tu chvíli jsem si uvědomil, že to je ten motiv, který hledám, starý křesťanský archetypální symbol odkazující na věčný souboj dobra a zla. Hned jsem sedl ke stolu a dal se do práce. Návrh jsem měl rychle hotový a poslal jsem ho jedné české řemeslné firmě, která pro mě tyto knoflíčky vyrobila.

Na těchto knoflíčcích je vyobrazen jeden z nejdůležitějších křesťanských světců a mučedníků svatý Jiří. Svatý Jiří, latinsky sanctus Georgius, se narodil nejpravděpodobněji ve 3. století ve východních provincii Římské říše, konkrétně v Anatolii. Byl římským legionářem, stejně jako jeho otec. Při velikém pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána se odmítl jako voják a křesťan na těchto akcí podílet a sám byl podroben krutému mučení, během kterého zemřel.

Nejznámější svatojiřská legenda se však týká jeho souboje s drakem. Ten se odehrál u města Kyrény v Lybii, u kterého se nacházel pramen, jenž byl jediným zdrojem vody pro celé okolí. Jednoho dne se však u něj uhnízdil drak a zoufalí obyvatelé, aby alespoň nějakou vodu získali, museli draka vylákat každý den z hnízda. Jediný způsob jak toho dosáhnout byla však lidská oběť a ve městě se každý den losovalo, kdo se jí stane. Jednou padl los na královskou dceru, ale zrovna kolem jel svatý Jiří, který draka zabil. Obyvatelé byli šťastní a z vděčnosti se všichni zřekli pohanství a přijali křesťanství.

Symbol na těchto knoflíčcích je tradiční ukázkou vítězství dobra nad zlem, a proto věřím, že svému budoucímu majiteli přinesou hodně štěstí a spokojenosti do života a pomohou mu překonat všechny zlé překážky, které ho na jeho cestě čekají.

Velikost: 2,3 x 2,5 cm
Technika: ražba do bižuterního kovu + smaltování, vyrobeno českou firmou podle mého výtvarného návrhu, ošetřeno lakem proti korozi a poškrábání
Autor: Jan Hachran
Manžetové knoflíčky se svatým Jiřím a drakem (zlatá verze)

Manžetové knoflíčky se svatým Jiřím a drakem (stříbrná verze)
 


Význam a symbolika obrazu Kristův zlatý rozsévač

23. července 2017 v 2:57 | Jan Hachran
Tento obraz jsem vytvořil teprve nedávno a od ostatních mých prací se už na první pohled odlišuje svým kruhovým tvarem. Jak již název napovídá, jeho symbolika odkazuje na Ježíšovo biblické podobenství o rozsévači. Jde o to, že Ježíš při svém kázání na Olivové hoře přirovnal křesťanskou víru k semenům nebo obecně k osivu. Říkal, že když je toto osivo rozséváno do světa, tak pokaždé může dopadnout na jinou půdu, čímž je myšleno srdce různých typů lidí. Říkal, že některá semena dopadnou na cestu, kde jim projíždějící povozy ani nedovolí vzklíčit. Jiná dopadnou mezi bodláčí, kde sice vzklíčí, ale okolní plevel je velmi rychle zadusí. Další dopadnou na skálu, kde velmi rychle vzklíčí, ale díky nedostatku vody a živin i velmi rychle zahynou. No a jen některá dopadnou na úrodnou půdu, kde vyrostou ve velkou silnou rostlinu, která dá světu své plody.

Touto alegorií jsou myšleny reakce různých typů lidí. Netýká se to přitom jen víry, ale i různých tvůrčích myšlenek, které bychom rádi uskutečnili. Alegorií s cestou jsou myšleni lidé, kteří dovolí lidem ve svém okolí, aby v nich různé nápady a myšlenky předem zadusili, aniž by se je pokusili realizovat. Lidé s bodláčím jsou lidé, kteří sami jsou plní pochybností a tuto myšlenku v sobě zadusí postupem času sami. Alegorie se skálou je odkazem na ty, kteří se pro něco velmi rychle nadchnout, ale jejichž zájem stejně rychle i opadne, protože to nevychází z nich samých. Jen někteří jsou ochotni přijímat dobré myšlenky ze svého okolí i ze svého nitra a následně na nich i na sobě pracovat, ale jsou to přesně ti lidé, kteří budou za svou víru (v sebe sama i v něco vyššího) i za svou práci odměněni plody.

Ovšem první, co člověka asi při pohledu na tento obraz zaujme, je zelená dívka, která semena rozsévá. Člověka hned asi napadne dotaz: "A proč je zelená?" Odpověď je možno hledat z několika zdrojů. Je to zejména odkaz na tarotovou kartu blázna, na které je vyobrazen zelený muž. Karta jako taková je obrazem určitého stavu vědomí, který se dá charakterizovat jako odpoutání od světského a směřování k božskému. Je zde i souvislost s různými keltskými božstvy, která byla zobrazována také zelená. Boží oko v horní části obrazu symbolizuje Boží přítomnost a dva ptáci letící na opačnou stranu symbolizují svobodnou vůli člověka - každý se může rozhodnout, které myšlenky a ideály přijme nebo nepřijme za své, ale zároveň musí za své rozhodnutí nést zodpovědnost.

Technika: sítotisk na zlatou fólii

Velikost: 30 x 30 cm
Autor: Jan Hachran

Výzdoba fasády projektu Zahrada Grébovky

28. května 2017 v 19:44 | Jan Hachran
Od firmy Design Development jsem jako výtvarník dostal nedávno velice zajímavou zakázku - pro jejich projekt Zahrada Grébovky, pro který jsem navrhnul i logo, vytvořit něco netradičního, co by mohlo celému konceptu dát umělecký nádech. Zádáním byla ozdoba na fasádu vyrobená z kovu, která by se k projektu hodila a celkově vystihovala jeho myšlenku, ozdoba, jenž by upoutala pozornost, ale zároveň decentně zapadla do svého okolí. Chvíli jsem přemýšlel - celý návrh si přeci jen měl zachovat určitou jednoduchost, což je něco, s čím mám vzhledem k mé oblibě bohaté ornamentální výzdoby maličko problém :-D

Rozhodl jsem se nakonec pro květinový motiv, což koresponduje jak se samotným názvem projektu, tak i s mým výtvarný stylem jako takovým. Nakreslil jsem jednoduchý návrh, podle kterého umělecký kovář celou dekoraci vytvořil. Nutno říci, že je opravdu mistrem svého řemesla, a že výsledek nemohl být lepší. Osobně mám navíc v oblibě věci, jenž jsou syntézou umění a poctivého řemesla, neboť je to určitý návrat k tradici a historii, což je v dnešní přetechnizované době plné průmyslových polotovarů nanejvýše potřebné. Navíc české ručičky vždy platili ve světě za zlaté, takže kde jinde, když už ne u nás, by se lidé měli vracet k uměleckému designu a tvůrčímu řemeslu?

Výsledek si můžete prohlédnout na fotografiích, které k článku přikládám - doufám, že se vám i budoucím obyvatelům domu bude líbit. Pokud byste si přáli vidět toto dílo osobně, najdete ho v Praze v ulici Košická nedaleko parku Grébovka (Havlíčkovy sady).

S úctou a přáním všeho nejlepšího
Jan Hachran

Stylový obraz přímo pro vás

6. dubna 2017 v 13:15 | Jan Hachran
Dobrý den,
jmenuji se Jan Hachran a jsem výtvarník, malíř, ilustrátor a designér. Věnuji se jak individuální svobodné tvorbě, tak i práci na zakázku. Kromě knižních ilustrací, vizualizací a návrhů log, dělám i portréty a rodinné obrazy podle vašeho zadání. Má tvorba je v tomto ohledu hodně specifická, narozdíl od mnoha jiných umělců se nesnažím ani tak o přesné zachycení reality, ale spíše o celkovou ornamentální a symbolickou výzdobu obrazu. Nejde mi totiž jen o stránku estetickou, ale i o tu duchovní a to nejen z hlediska příběhu obrazu, ale i z pohledu diváka, na něhož konkrétní dílo bude působit. Z toho vyplývá, že pro můj styl jsou ornamenty a symboly stejně důležité jako samotné nosné téma obrazu. Na první pohled se někdy může zdát, že hlavní motiv je v množství ozdob utlačován až zaniká, ale opak je pravdou. Lze to přirovnat k pěkným šatům na těle půvabné ženy, které nás na dotyčnou upozorní mezi ženami ostatními, ale zároveň nijak nesoutěží s krásou samotné dívky, naopak jí pomáhají zvýraznit a podtrhnout. Díky tomu je v nás vzbuzena touha zajímat se o dotyčnou více, o její osobnost a další půvaby duševního charakteru. Ale to jsem se nechal maličko unést, chtěl jsem tím říci hlavně to, že spíše než o realističnost mi jde o zdobnost, estetičnost a symboliku :-)

Pod článkem si můžete prohlédnout jednu již hotovou práci, u které mi zákaznice dala svolení ke zveřejnění. Jestli se vám má tvorba líbí a máte zájem o vaše vlastní dílo ve stylu magického ornamentalismu, tak mě neváhejte jakkoliv kontaktovat.

Ilustrace obálky básnické sbírky Poezie

18. ledna 2017 v 16:20 | Jan Hachran
Bude to sice ještě hodně práce, ale výsledek bude stát určitě za to :-) Je to zhruba dva měsíce, co jsme se s mým kamarádem básníkem Jakubem Křelinou rozhodli vytvořit a vydat sbírku jeho básní s mými ilustracemi. Od té doby na tomto projektu intenzívně pracujeme a zatímco Kuba už dokončuje poslední básně, tak já jsem právě dokončil ilustraci titulní strany.

Sbírka se bude jmenovat Poezie a na přání básníka jsem zakomponoval do ilustrace velkého génia vrcholného středověku a ranné renesance Danta Alighieriho, kterého jsem se rozhodl ztvárnit jako prostředníka, který k nám přináší poselství z vyšších sfér, kde se krása, umění a poezie mísí s nadpozemským mysticismem. Celá sbírka bude hotová nejspíše na jaře, kdy bude první náklad připraven k tisku - o všem vás budu včas informovat :-)

S úctou
Jan Hachran

Tradice českého skla a pár postřehů ze severních Čech

30. listopadu 2016 v 20:22 | Jan Hachran
Jsem člověkem, který pochází ze severních Čech, konkrétně z mého města Ústí nad Labem, které mám velmi rád. O našem kraji se toho hodně píše, hodně se o něm mluví, ale bohužel většinou v negativním kontextu. Většina lidí, kteří zde ani nebyli, má zažitou představu o "měsíční krajině" plné komínů, paneláků a zničené přírody. To ovšem není pravda a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že hodně lidí je překvapeno jak je u nás hezky. Ale o tom zas někdy příště, nyní chci mluvit o něčem trochu jiném.

V úvodu jsem zmiňoval, že náš kraj je zažitý jako oblast průmyslu a kouřících továrních komínů. To už dnes bohudík nebo spíše abych vyjádřil lépe své pocity, tak použiji slovo bohužel, není pravda. Je to i přímo u nás v Ústí - je maličko smutné projíždět různými částmi města s někým starším, třeba s prarodiči, kteří vám říkají - zde se vyrábělo tohle, zde tohle a vy dnes vidíte jen polorozpadlé haly nechané napospas svému osudu. Toto je podobné i na Šluknovsku, kde člověk uvidí smutně chátrající budovy bývalých skláren a textilek, stejně tak i některé vilky, které dle svého charakteru patřily zdejším menším továrníkům.

Přitom je to trochu škoda. Naše sklo i jiné výrobky měly ve světě obrovský zvuk a velkou tradici. Jen v samotném Ústí se vyrábělo několik tradičních výrobků, namátkou mě napadá například slavné mýdlo s jelenem z ústecké Setuzy. Křišťálové lustry ze severních Čech jsou v mnoha palácích na celém světě.

Celá tato sklářská tradice začala již ve středověku, kdy se podhůří Krušných, Jizerských, Lužických, Orlických hor i Krkonoš ukázalo vhodné pro sklářství, zejména díky množství vhodných surovin - sklářských písků i dřeva, ale také díky blížkosti sousedních zemí. Úplně prvními výrobky byla litá skleněná kolečka, ze kterých se skládala středověká okna. V době renesance a baroka se škála výrobků i zručnost řemeslníků neustále zvětšovala až dosáhla téměř dokonalosti i celosvětové proslulosti. Bohužel naše sklářství už je z velké části minulostí. To samé platí i o dalších odvětvích, které zde v Ústeckém kraji díky velké surovinové základně i dobré dopravní dostupnosti kdysi prosperovala.
Většina lidí by asi řekla, že jsem začal v trochu v pesimistickém duchu, já bych spíš řekl, že je to bohužel realita, ale hlavní je, že je zde jistá naděje do budoucna. S radostí poslední tak dva roky pozoruji, že se něco děje. Všímám si drobných změn, které postupem času mohou vyústit v něco většího. Leckde vidím opravené domy, obnovené kapličky, ale i menší řemeslné sklárny, se kterými jako výtvarník spolupracuji, a které tuto velkou tradici nejen drží, ale i pokračují v produkci úžasných uměleckých výrobků, které ve světě sklízí jednu cenu za druhou. Stejně tak se u nás na severu čím dál tím více konají různé tradiční jarmarky nebo i folklórní slavnosti za účasti souborů z Čech, Moravy a Slovenska.

Možná tyto mé postřehy nejsou ničím jiným než příkladem přísloví: "Přání je otcem myšlenky,"ale já věřím, že náš kraj ačkoliv je v mnoha ohledech opomíjen, tak má velký potenciál a může hodně nabídnout. Myslím, že naše vlády by se měly mnohem více Ústeckému a Moravskoslezskému kraji věnovat a navázat na naši průmyslovou i řemeslnou tradici.

S úctou
Jan Hachran

Ilustrace obálky knihy Klíč Sisianul - tajemství symbolů

2. října 2016 v 15:15 | Jan Hachran
K této ilustraci se váže takový menší výtvarnický příběh. Není to tak dávno, co jsem se nejprve přes internet a poté i osobně seznámil s úžasnou výtvarnicí a mystičkou Lunou Isis. Začali jsme spolupracovat a jedním z plodů této spolupráce se stala i kniha Klíč Sisianul - tajemství symbolů. Klíč Sisianul je balíčkem inspirativních karet, které Luna Isis vytvořila. Tyto karty nemají za úkol předpovídat budoucnost, ale slouží jako symbolický a inspirativní prostředek pro nalezení naší správné životní cesty, která nás učiní spokojenými. Karty byly vytvořeny a namalovány na základě vizí, jenž Luně Isis přišly. Když jsem je viděl poprvé, tak jsem v nich rozeznal bohatou symboliku. Společně jsme se rozhodli, že o kartách a jejich symbolice vytvoříme knihu, kde je představíme ze dvou pohledů. Luna Isis z pohledu nositelky těchto vizí a já z pohledu analýzy symboliky jednotlivých karet. Knihu jsme nazvali Klíč Sisianul - tajemství symbolů a na mě připadl úkol vytvořit k této knize ilustraci na základě motivů z karet. V ilustraci se tak objevují motivy z karet Blíženci, Židovská princezna, Zrození bohyně, Kříž, Boží oko, Bílý jestřáb, Buddhovo kolo, Klíč Sisianul, Převozník i jiné další. Na knize se v současné době postupně pracuje. Pokud vše vyjde, měla by být ilustrace na obálce knihy vyvedena ve zlatě jako na mých obrazech. Ilustraci si bude brzy možné zakoupit i jako kvalitní stylový plakát v různých velikostech :-)


Mystérium Panny Marie Guadalupské

24. dubna 2016 v 19:33 | Jan Hachran
Panna Marie Guadalupská je patronkou Ameriky, ochránkyní Mexika, Aztéků i obecně indiánů.Její zjevení, které se odehrálo 12. prosince roku 1531, krátce po dobytí aztécké říše Španěly, považuji za jedno z nejdůležitější v historii. Na první pohled patří do celé řady jiných mariánských zjevení jako například v Lurdech, ve Fátimě, v Medžugorji nebo v českém Filipově. Přesto je zde však několik velmi podstatných odlišností. První odlišností je jeho obrovský význam jak pro Ameriku, tak obecně i pro křesťanský svět, neboť právě díky němu přijaly křesťanskou víru téměř ze dne na den miliony Aztéků a Španělům se tak otevřela přímá cesta k poměrně rychlé evangelizaci celého kontinentu.Ta druhá odlišnost je však ještě mnohem mnohem zajímavější - po tomto zjevení se totiž zachoval i fyzický důkaz, který je sám o sobě také zázračný a u vědců nepřestává dodnes vzbuzovat údiv. Ale jak se říká to nejlepší nakonec, a proto i já začnu na začátku celého příběhu.

Rok 1521, španělští conquistadoři a jejich indiánští spojenci pod vedením Hernána Cortéze právě dobyli aztéckou říši a podřídili ji španělské koruně. V dějinách mezoameriky tak nastává výrazný zlom, který její dějiny navždy stočí jiným směrem. Španělé téměř okamžitě začali s energickou christianizací nových území. Zpočátku však naráželi na velké množství nesnází, zejména na zcela logický odpor porobených Aztéků, umocněný krutým chováním španělských dobyvatelů. Vše se však změnilo během již zmiňovaného roku 1531. Tehdy šel jeden indián Juan Diego Cuauhtlatoatzin z nedělní mše v kostele. Jeho cesta se ubírala kolem suchého nehostiného pahorku, na kterém rostly pouze kaktusy. Juan Diego však z tohoto vršku uslyšel tajemné volání. Vyšplhal se tedy nahoru, aby zjistil, odkud se ozývá a kdo ho vydává. Na vrcholku se mu zjevila panna Marie v podobě indiánské dívky obklopené sluncem a stojící na srpku měsíce. Na sobě měla tradiční indiánský přehoz, který v té době indiánské dívky běžně nosily. Promluvila k Juanu Diegovi, představila se jako svatá Maria, vždy pana a chtěla po něm, aby šel za biskupem a vzkázal mu, aby na tomto vršku nechal postavit kostel, kde by byla uctívána. Indián ji tedy uposlechl a šel za biskupem, kterým byl v té době císařem Karlem V. jmenovaný španělský šlechtic Fray Juan de Zumárraga. Ten mu však napřed nevěřil, ale zjevení se další neděli opakovalo
se stejným scénářem. Biskup ale znovu odmítal uvěřit. Třetí neděli se vše opakovalo, to už se však Juan Diego osměnil a k panně Marii promluvil - řekl, že mu biskup neuvěří, pokud mu nepřinese nějaký důkaz toho co viděl, a proto panna Marie nechala před udiveným indiánem vyrůst keř růží a řekla, ať je natrhá a odnese je biskupovi jako důkaz. Tím se dostáváme k velmi zajímavé části příběhu - možná si říkáte, že růže přeci nejsou důkaz mariánského zjevení, ale nesmí nám uniknout jedna skutečnost - růže byly do Ameriky dovezeny o několik desítek let později z Evropy a indiání je podobně jako koně neznali. Pokud by si to indián vymyslel, kde by tedy vzal růže? Ovšem to stále není ani zdaleka to nejzajímavější. Když Juan Diego růže natrhal, dal si je do své aztécké zástěry, zvané tilma a utíkal k biskupovi. Když je před ním z tilmy vysypal, ukázal se na ní zničehonic krásný obraz panny Marie, na kterém vypadala přesně jako při zjevení. Tato událost se stala v přítomnosti mnoha svědků, zejména církevních představitelů, ale i prostých sluhů a je detailně popsána téměř ve všech dobových kronikách. Následně se události daly velmi rychle do pohybu, zvěst se rychle rozkřikla a miliony Aztéků se nechaly pokřtít. Tento zázračný obraz se dodnes dochoval a je jedním z nejuctívanějších obrazů světa. Právě díky této události zapustila křesťanská víra v latinské americe tak hluboké kořeny. Toliko příběh, ale slíbil jsem, že nakonec zmíním to nejzajímavější.

Tento obraz je doslova zázračný, což potvrdilo několik vědeckých týmů, které ho zkoumaly. První zajímavostí je, že se vlastně nejedná o obraz, protože ačkoliv je živě barevný, tak na něm nebyly nalezeny sebemenší stopy pigmentu - naopak když byla zkoumána jeho mikroskopická struktura, tak se zjistilo, že jeho barevnost je způsobena mikroskopickou nanostrukturou vláken zástěry, která specifickým způsobem ohýbá světlo. Experti z firmy Kodak navíc přišly s teorií, že se jedná spíše o jakýsi druh fotografie a udělali malý experiment - pomocí elektronového mikroskopu zvětšili oko panny Marie a zjistili, že se v něm odráží celá scéna, kdy Juan Diego vysypává ze své zástěry před biskupem de Zumárraga růže. Jednotlivé postavy. které byly přítomny, byly i identifikovány. Obrysů tváře v jejích očích si ale již dříve v padesátých letech všiml jeden mexický fotograf. Něco takového namalovat by možná bylo možné dnes, ale rozhodně ne v 16. století. Plátno je dodnes intenzívně vědecky zkoumáno. Další zajímavou vlastností je, že dokáže měnit barvy, podle úhlu, ze kterého se na něj díváme - přehoz panny Marie je někdy světle zelený, někdy modrý, někdy tmavě zelený a někdy černý. Její šaty mění barvy od červené, přes růžovou různých odstínů až po bílou. Další, ne méně zajímavou skutečností je, že tyto tradiční indiánské oděvy tkané z vláken agáve mají maximální živostnost 30 - 50 let. No a tento výjev, který je na tomto materiálu, vydržel ve výborném stavu již téměř 500 let. A nakonec přidám k dobru ještě jednu věc -jak si můžete všimnout, panna Marie Guadalupská má na břiše takových sedm černých pásků. Když Španělé obraz poprvé zkoumali, tak nevěděli, co to znamená. Zeptali se tedy indiánů a ti jim řekli, že takto Aztékové tradičně označují těhotné ženy. Španělé okamžitě identifikovali dítě s Ježíšem. Přídomek guadalupská je zkomoleninou aztéckého výrazu Coatlaxopeuh, což v překladu znamená "rozšlápla jsem hada". Juan Diego byl v průběhu času kanonizován a dodnes je jediným světcem indiánského původu.
Kult panny Marie Guadalupské je v celém Mexiku velmi živý. Pokud tuto zemi navštívíte, tak vám připadá, že je zde uctívána možná dokonce více než Ježíš - je to nejspíše způsobeno velkou podobností panny Marie s některými původními aztéckými bohyněmi. Poté co indiáni přijali křesťanskou víru, začala s nimi zacházet většina Španělů mnohem lépe, což vyústilo v 16. století až v to, že papež a posléze i španělská koruna zakázali zotročování indiánů a zapovídali jakékoliv kruté zacházení s nimi ve španělských koloniích. Samozřejmě musíme říci, že ne všude to bylo zpočátku dodržováno. Dle mého názoru se tento kult stal i jedním z krystalizačních jader moderního mexického národa.Tento proces vyústil až v Hidalgovo povstání a vyhlášení samostatného mexického státu.

Jisté však je, že se jedná beze sporu o nejzajímavější mariánské zjevení, nad kterým spoustě vědců i obyčejných lidí dodnes zůstává rozum stát - a to hlavně díky oné záhadné památce, která se nám dochovala, a kterou můžete spatřit i Vy v katedrále v Ciudad de Mexico.

S úctou a přáním všeho nejlepšího
Jan Hachran

Kam dál